BENJAMIN KURAS: POSLEDNÍ NADĚJE CIVILIZACE

Překročila již Evropa Rubikon? Je islamizace našeho kontinentu nevyhnutelná? Jaká je poslední šance na záchranu civilizace?

Poprvé jsem se s Benjaminem Kurasem „setkal“ krátce před referendem o vstupu České republiky do Evropské unie na stránkách Mladé fronty Dnes. V záplavě propagandistických chvalozpěvů na EU a agitačního horování pro naše začlenění mezi „vyspělé západní demokracie“ zazníval jeho kritický, varovný hlas naprosto nepřehlédnutelně a těm rozumnějším z nás „polopatisticky“ dokazoval, že dobrovolně strkat hlavu do oprátky mohou jen naprostí pitomci. Bohužel – právě jich se nakonec našlo 70% a národní zkáza byla dokonána.
Dnes je ten poměr opačný – kdyby nyní existovala možnost znovu hlasovat, 80% občanů by upřednostnilo vystoupení z EU. Politici to samozřejmě dobře vědí a žádné referendum již nepřipustí.
To, že měl Kuras ve svém hodnocení Evropské unie naprostou pravdu, se mělo ukázat již brzy po euforickém „návratu do Evropy“, kdy si běžný občan uvědomil, že pro něj se vůbec nic nezměnilo a pokud někdo má z členství v EU výhody, pak jedině tuneláři a přerozdělovači tzv. evropských fondů. Po celou tuto dobu Benjamin Kuras pokračoval ve své publikační činosti, napsal celou řadu populárně-politologických spisů, které se setkávaly s mimořádně pozitivním hodnocením laické i odborné veřejnosti a dá se říct, že právě díky nim se povědomí o pravé podstatě Evropské unie dostalo u nás na úplně jinou úroveň, takže lidé se dnes už nedají tak snadno „opít rohlíkem“ bruselské propagandy.
Zatím posledním Kurasovým literárním počinem je kniha s názvem Poslední naděje civilizace, v níž se zaměřuje na události, spojené s migrační vlnou, která od léta 2015 přivedla do Evropy přes milion tzv. „běženců“. Autor rozebírá její příčiny, především si však všímá faktu, jak čelní představitelé Evropské unie na toto přímé ohrožení našeho kontinentu reagovali. Namísto odhození politické korektnosti, nazývání věcí pravými jmény a účinné obrany hranic jsme svědky přesného opaku, totiž dehonestace těch, kteří spatřují v nelegální masové migraci začátek islamizace Evropy, představování „uprchlíků“ jako nešťastníků, vyžadujících naši pomoc, resp. zatajování a marginalizaci kriminálních činů, které tito lidé, povětšinou mladíci z Blízkého východu a Afriky, po příchodu do Evropy páchají. Selhání bruselských byrokratických elit jde ruku v ruce s názory a postoji na druhé straně Atlantiku, kde Barack Hussein Obama se nijak netají svými sympatiemi k islámu, což Kuras v knize na řadě míst dokládá.
Hlavní otázka však zní: Je vůbec ještě možné Evropu a západní civilizaci zachránit, nebo je již Rubikon překročen a muslimská invaze ji dříve či později zničí? Tady se Benjamin Kuras jako na poslední naději spoléhá na země střední a východní Evropy, které jsou stále ještě etnicky homogenní a tudíž schopné odolávat náporu islámu. Zkušenost s totalitními systémy je navíc u těchto národů stále živá, narozdíl od států západní Evropy, kde blahobytem a prosperitou ukolébané obyvatelstvo si ještě donedávna nepřipouštělo možnost jiné než zářné budoucnosti. Tato iluze dnes v Německu, Francii, Švédsku a dalších zemích bere za své, otázkou ovšem je, zda na záchranu nejen sociálního systému, ale demokratických hodnot jako takových zde již není pozdě. Hranice 10% muslimského obyvatelstva je pro jakýkoliv evropský stát kritická a její další zvyšování znamená nevyhnutelnou islamizaci společnosti. Rádoby uklidňující řeči o tzv. umírněných muslimech, schopných integrace, pak z úst politiků znějí vysloveně komicky, a to tím spíše, že establishment si od každodenního styku s muslimy a jejich „kulturním obohacováním“ drží bezpečný odstup.
Kniha Poslední naděje civilizace je neobyčejně silným, protože realisticky podaným a na nepříjemných, ale pravdivých faktech založeným čtením. Jak je autorovým zvykem, namísto růžových brýlí a optimistických prognóz, které slýcháme od politiků, nás konfrontuje s krutou realitou islámské invaze, probíhající prakticky na všech frontách, a to za vydatné pomoci pátých kolon v Bruselu, Berlíně, Paříži či Washingtonu. Jak dlouho ještě potrvá tanec na palubě Titaniku? Odpověď na tuto otázku nechává Benjamin Kuras otevřenou, je na každém čtenáři, aby si na základě jeho knihy udělal vlastní názor.