Odvrácená strana islámu - statečná žena v boji proti pseudonáboženství i politické korektnosti
Mám doma korán, tedy jeho německý překlad z roku 1901, vydaný tehdy renomovaným nakladatelstvím Philipp Reclam jun. V jeho úvodu je stručný Mohamedův životopis, v němž se mimo jiné píše: "Jeho otec podle jedné zprávy zemřel ještě před Mohamedovým narozením, podle jiné dva roky poté. Ačkoli pocházel z nuzných poměrů - jeho dědictví tvořilo pět velbloudů a jedna otrokyně - byl chlapec podle zvyku vznešených městských lidí vychováván ve zdravém prostředí pouště u jedné beduínské ženy jménem Halima. Protože však od dětství trpěl nervovými záchvaty, ... vrátila ho jeho kojná zpět matce.“ V jiných Mohamedových životopisech se uvádí totéž - ovšem kromě zmínky o duševní nemoci...
Jak známo, Mohamed se považoval za tzv. posledního proroka, kterému bylo svěřeno definitivní zjevení. Podivné je tedy v této souvislosti např. to, že zatímco židovství praktikovalo kamenování cizoložných žen a křesťanství je odstranilo, islám se ke kamenování opět vrací. To je už na první pohled nelogické a sotva to může svědčit o údajném „posledním zjevení“.
Je samozřejmě možné v poukazování na nelogičnosti, vnitřní rozpory, očividné věroučné absurdity i morální defekty mohamedánského „náboženství“ pokračovat dál a dál, mám ale za to, že to (alespoň v případě průměrně inteligentních lidí) není vůbec zapotřebí. Domnívám se, že každému normálnímu člověku, který si přečte korán, je okamžitě jasné, že považovat tento text za Boží zjevení, a to dokonce za to úplně poslední, po němž už lidstvo žádné další instrukce nedostane, může jen někdo, komu nebylo „dáno shůry“. Vždyť by to znamenalo, že Bůh zavedl, pak odstranil a následně opět uzákonil kamenování, že Bůh požaduje sekání rukou a bičování, že schvaluje mnohoženství, dovoluje bití žen apod.
Jak se tedy mohlo stát, že islám je považován za náboženství, a to dokonce za jednu ze tří velkých světových monoteistických náboženských soustav? Ten důvod je prostý - muslimů je zkrátka hodně. Jestli je to miliarda a půl, miliarda nebo „jen“ pět set milionů není zas tak důležité, protože v každém případě je to obrovská masa lidí, kteří věří, že Mohamed byl poslední prorok, korán byl seslán Bohem a islám se musí rozšířit na celý svět. Bohužel, nikoli věroučné zásady islámu (ty jsou přece absurdní), ale právě onen velký počet muslimů je příčinou toho, že se zkrátka s islámem „počítá“, že se bere vážně a že se mu dokonce zbaběle ustupuje. Kdyby sto lidí věřilo, že Země je placatá a nesou ji sloni, byli by považováni za neškodné blázny - miliarda lidí, kteří by ve jménu placaté země byli ochotni bojovat a zabíjet, by už byla silou, s níž by si to nikdo nechtěl rozházet, i když by si o takové víře každý myslel své. A přesně toto je i případ islámu.
Jak už jsem řekl, za normálního stavu věcí by nebylo vůbec nutné islámskou věrouku vyvracet - vyvrací se sama. Ovšem situace v dnešní Evropě normální zdaleka není. Jsou lidé - a často se spoustou titulů před i za jménem -, kteří se nás snaží přesvědčit, že islámu nerozumíme a že naopak jsou to oni, kdo jej správně pochopili a tudíž vědí, že jde o mírumilovné náboženství, kterému je naprosto cizí jakékoliv násilí, že musíme pečlivě rozlišovat mezi islámem a islamismem (ačkoliv oni sami nám ten rozdíl nikdy nevysvětlili), že soužití s muslimy je nejen možné, ale dokonce žádoucí a že s nimi „máme stejného Boha“. Tito lidskoprávní fantastové okupovali média, spojili se s politiky a do omrzení vytrubují svou multikulturní mantru.
Je tedy jen a jen dobře, že občas se na pultech našich knihkupectví objeví kniha, která je usvědčuje ze lži. Jednou z nich je i ta s názvem Kacířka. Její autorka Ayaan Hirsi Ali, bývalá muslimka původem ze Somálska, v ní vypráví o skutečné podstatě islámu, která je na hony vzdálena té, kterou nám sugerují média. Když tato statečná žena uprchla do Holandska, aby tam našla svobodu, vynesla tím nad sebou ze strany bývalých souvěrců trest smrti. Ovšem ani demokratické a liberální Holandsko, jindy tak hrdé na svoji multikulturní společenskou různorodost, ji nepřijalo nijak nadšeně. Vševládnoucí politická korektnost jen se skřípěním zubů tolerovala antiislámské názory této exmuslimky, která byla při první vhodné příležitosti „odejita“ do USA. A stejné skřípění zubů slyšíme i u českých „sluníček“, která, když už nemohla vydání této kacířské knihy zabránit, ji ostentativně přehlížejí, popř. se snaží její význam relativizovat.
Ayaan Hirsi Ali napsala úchvatnou knihu, která je nejen obžalobou nelidského „náboženství“, ale především jeho vyvrácením inteligentní ženou, která se jím nenechala zotročit. Kacířka k nám přichází v době, kdy multikulturní šílenství dosahuje nevídaných rozměrů - lze si jen přát, aby co nejvíce lidem otevřela oči.
2025 ©