Závěrečný díl trilogie Vzpomínka na Zemi má vyjít na jaře příštího roku!
V poslední době mě velmi příjemně překvapil čínský spisovatel Liou Cch´-sin svou trilogií Vzpomínka na Zemi. Tedy – přesněji řečeno – dosud přeloženými a brněnským nakladatelstvím Host vydanými prvními dvěma díly (Problém tří těles, Temný les). Je dost obtížné vyjmenovat všechny přednosti této rozsáhlé futurologické epopeje, neboť je jich opravdu hodně. Ve stručnosti se dá říct, že autor si mne (a podle nadšených ohlasů i další čtenáře) získal především fascinující obeznámeností s problematikou technologického „statutu-quo“ současného lidstva v celé řadě vědních disciplín, včetně nastínění možných vývojových směrů na cestě k dokonalejším počítačům, rychlejším kosmickým lodím, účinnějším obranným systémům apod. To samo o sobě by však k vytvoření silného příběhu pochopitelně nestačilo.
Tím zásadním a obdivuhodným je u čínského autora psychologie, a to v obou svých základních parametrech, tj. psychologie jedince a „davu“. Ve složité situaci osudového planetárního ohrožení se jak jednotlivé postavy, tak i celé společenské skupiny a třídy chovají naprosto „přirozeně“ – lhostejnost a apatie, život podle hesla „jezme a pijme, protože zítra zemřeme“ u jedněch, vědomí odpovědnosti za své potomky i za osud celého lidstva u druhých, to vše je popsáno naprosto dokonale.
Zmínit musím i bravurní „hru se čtenářem“, v níž se autor doslova vyžívá, když hlavní dějovou linii neustále rozvětvuje do tenkých vlásečnic nejrůznějších odboček, v první chvíli zdánlivě nelogických, aby do sebe posléze všechno na milimetr přesně zapadlo a mozaika jeho spisovatelského záměru zazářila v plné kráse.
Nevím, jak na tom jsou v tomto ohledu jiní čtenáři, ale já nemám ani v nejmenším jasno, co bude obsahem závěrečného dílu a jak to celé nakonec dopadne. Jsem ale přesvědčen, že Liou Cch´-sin má všechno pod kontrolou a svůj příběh „ukočíruje“ do zdárného konce.
2024 ©