Typickou chybou při psaní haiku bývá nedostatečná poetičnost, spočívající v "natvrdo" vysloveném prožitku, resp. opak řečeného, totiž nejasnost a neurčitost. Dva příklady:
Podzimní vítr - honí spadané listy - na všechny strany
Banální, nicneříkající, nepoetické sdělení.
Protimluv všech slov - zahrada zapomnění - včerejšího dne
Tady naopak není při nejlepší vůli možné zjistit, "co tím chtěl básník říct".
U druhé ukázky je nutné chvíli zůstat, a to proto, že na ní můžeme poukázat na další "zvláštnost" haiku, u něhož je někdy nutné rozlišovat mezi "veřejným" a "osobním". I když je totiž uvedená ukázka pro "veřejnost", pro "nezasvěcené" nesrozumitelná a neuchopitelná, je docela dobře možné, že taková není pro jejího autora - ten jí "může rozumět", protože k ní má "osobní" vztah, vyjadřuje jeho osobní zážitek či prožitek. Takováto haiku tedy zajisté mají "cenu" pro své pisatele, seznamovat s nimi čtenářskou veřejnost však nemá žádný "praktický" význam.
Vraťme se ale k původnímu tématu, z něhož je jasné, že při psaní haiku je nutné se vyvarovat jak Skylly jednoduchosti a banálnosti, tak i Charybdy přílišné složitosti, nesrozumitelnosti. Proplout mezi oběma úskalími je samozřejmě složité, musí být často zvažováno veliké množství variant, slovních odstínů, výrazových jemností...
Nebe bez mráčku
Úplně jako živé
vypadá slunce
Výraz "úplně jako živé (živý, živá)" se používá pro zdařilé znázornění nějakého živého tvora - kůň na obrázku je "úplně jako živý", kočka (plyšová hračka) vypadá "jako živá". Není pochopitelně možné se takto vyjádřit o neživé, "mrtvé" věci - "auto na fotografii je úplně jako živé" je lingvistický lapsus. A jak je to u "našeho" slunce?
I zde je použité přirovnání formálně nesmyslné, ovšem rozdíl ve srovnání např. s autem je evidentní. "Neživé" slunce je totiž zároveň "živé" v tom smyslu, že "dává život", je "životodárné" atd. "Slunce jako živé" je tedy výraz do jisté míry akceptovatelný. Dalším "pro" je "nebe bez mráčku" - slunci "nic nebrání" svítit "naplno" a být tudíž tím víc "živé". Navíc - "vypadá jako živé", nikoli "je" živé, což je další "plus". Suma sumárum - výše uvedené haiku je nejen "možné" a "smysldávající", ale skrývá se v něm řada významových vrstev a snad i jazykových "hlavolamů".
Jak již víme, pisatel haiku nemůže "napínat" čtenářovu fantazii a představivost nad "únosnou míru" a "tvořit" sice "vzhledově duchaplné", ale naprosto nelogické konstrukce. Na druhou stranu však má nesporné právo na jistou čtenářovu "gramotnost", resp. na jeho všeobecnou orientaci v základních "přírodně-vědních" skutečnostech. Na následujícím přikladu bych chtěl charakterizovat právě toto primární "neporozumění" mezi oběma stranami, přičemž "na vině" je dle mého soudu čtenář. Na jednom literárním serveru jsem uveřejnil následující haiku:
Ostřížím zrakem
poštolka na obloze
pátrá po myši
Jeden ze čtenářů mi k tomu napsal, že "text je nevhodně dvojznačný, takže by mě zajímalo, jestli poštolka tu myš na té obloze najde..." Co k tomu říci?
Je pravděpodobné, že tento čtenář nikdy neviděl, jak poštolka loví myši. Dělá to totiž tak, že se třepotá vysoko ve vzduchu na jednom místě a protože má "ostříží zrak", vidí dolů na zemi sebemenší pohyb. Když spatří kořist (nejčastěji tedy myš), vrhá se střemhlav dolů, těsně nad zemí "přibrzdí" a myš chytne do pařátů. Na obloze tedy poštolka myš skutečně nenajde, resp. najde ji pohledem z oblohy - to je zřejmé a není nutno "natvrdo" říkat, že poštolka na obloze pátrá po myši na zemi... Kdyby toto haiku četl např. myslivec, který je často v přírodě a jistě mnohokrát viděl poštolku na lovu, bylo by mu naprosto srozumitelné. Ukazuje se však, že mohou být lidé (a teď to pochopitelně nemyslím nijak pejorativně), kteří nikdy v životě poštolku lovit neviděli. Domnívám se však, že slovní obrat "poštolka na obloze pátrá po myši" je ještě "na hraně" srozumitelnosti, že většina lidí ví, "o co jde".
(Pozn.: Toto "poštolkovské" haiku ovšem trpí jinou chybou, a to metaforou v prvním verši. "Ostříží zrak" poštolky je klasický "nehaikuovský" výraz, v tomto případě lze však haiku zachránit jeho vypuštěním -
Poštolka na obloze
pátrá po myši
je už haiku par excellence...)
2024 ©