SUPEROMBUDSMAN

Když se před lety uvažovalo o zřízení úřadu ombudsmana neboli veřejného ochránce práv, zaznívaly hlasy pro i proti. K čemu ombudsman - vždyť pokud budou fungovat soudy a jiné instituce tak, jak mají, občané se svých práv dovolají i bez něj. Tak zněl nejčastější argument "proti". Ti, kdo byli "pro" naopak poukazovali na fakt, že např. právě činnost soudů je u nás dosti diskutabilní a je tedy nutné mít zde někoho, kdo by (jako jakási poslední instance) chránil občany před mocenskou zvůlí.
Ombudsman nakonec "prošel", ale s pravomocemi, které byly natolik okleštěné, že neměl prakticky žádné "páky", jak účinně chránit práva lidí. Samozřejmě, všechna čest panu Otakaru Motejlovi a jeho snahám vtisknout úřadu ombudsmana vážnost a společenskou prestiž, ovšem toto jeho záslužné úsilí vyznělo z větší části do ztracena. A jinak ani dopadnout nemohlo, a to právě z důvodu legislativní impotence, která byla tomuto úřadu vložena do kolébky.
Toto si velmi dobře uvědomovala paní Anna Šabatová, s jejímž nástupem do čela této instituce se situace dramaticky změnila, bohužel však k horšímu. Kdyby se nová ombudsmanka zasazovala o rozšíření svých pravomocí za účelem účinnějšího hájení práv všech občanů, jistě bychom proti tomu nic nenamítali a její iniciativu naopak vítali. Naneštěstí se ukazuje, že paní Šabatová chce podle všech indícií chránit práva toliko selektivně vybraných skupin obyvatelstva, přičemž nenechává nikoho na pochybách, koho tím myslí. Jde o různé tzv. "menšiny", muslimy, homosexualisty, všelijaká obskurní individua atd. Všichni tito lidé jsou prý u nás utlačováni a omezováni ve svých právech tzv. většinovou společností a potřebují někoho, kdo by je chránil. A kdo jiný by to měl dělat než ombudsman - tedy ombudsmanka?
Jak si to celé paní Šabatová představuje není ještě zcela jasné, přesto však alespoň některé ze svých plánů již poodhalila. Před časem se např. nechala slyšet, že je třeba kontrolovat internetové diskuse a cenzurovat nevhodné příspěvky. A kdo že bude tou oddělovačkou zrna od plev, onou konečnou instancí, která přesně ví, co je vhodné a nevhodné a co tedy lidé ještě psát a říkat mohou a co už ne? Bude to... schválně, zkuste hádat!
Vzniká tak paradoxní situace, kdy úřad veřejného ochránce práv se stává svým pravým opakem, totiž institucí, která práva občanů potlačuje, resp. bdí nad tím, aby všichni lidé mysleli "správně", tedy politicko - korektně a unifikovaně.
Asi bude třeba zřídit ještě jeden úřad - ukazuje se totiž stále naléhavěji, že tu musí být nějaký "nadombudsman" či superveřejný ochránce práv občanů. Jeho hlavní úkol bych viděl v tom, že nás bude chránit před podivnými aktivitami veřejné ochránkyně práv, ombudsmanky Šabatové...