Škola Jana Ámose Komenského v jednom krásném českém městě. Náš velikán zastával na svou dobu revoluční názor, podle kterého by měla být škola především hrou. Někteří jeho dnešní následovníci a následovnice si tuto radu vzali k srdci:
Začátek hodiny. Děti jsou napjaté a čekají, jakou hru si zahrají dnes...
Možná nějaké kouzelnické triky, kdo ví...
Tak ne - dnes se naučíme, jak si správně dávat obklad na hlavu při migréně...
Tak změna! Přece jen budeme kouzlit. Ještě nějakou tu hůlčičku a klobouk...
Tak kdo mi přinese ty kouzelnické rekvizity? Nikdo?
No tak zkusíme jinou hru - na slepou bábu...
Ale, ale - tady nám někdo švindluje - co ty průzory?
Ano - takhle se to má hrát...
Nakonec byli žáci s dnešní hrou spokojeni. Byla to opravdu zábava, takže se na konci hodiny váleli smíchy po zemi. Ano - Jan Ámos se určitě radostí obrací v hrobě...