aneb věřte Šafrovi, soudruzi!
V poslední době se u nás roztrhl pytel se zpravodajskými weby, údajně hájícími svobodu slova v situaci, kdy je tato evidentně pomalu, ale jistě potlačována. To je na první pohled zpráva zajisté pozitivní, ovšem pouze do okamžiku, než se na tyto podivnými osobami spravované a podle všeho štědře financované (kým?) portály podíváme poněkud zblízka. Tady je příběh jednoho z nich.
Říkají si Svobodné fórum, Fórum24 či Free Czech Media. Čert aby se v těch názvech vyznal, v každém případě však nám mnohé napoví sestava, která se zde sešla, aby zachránila českou žurnalistiku. Takže – Pavel Šafr, Jan Jandourek, Tomáš Klvaňa, Barbora Tachecí, Jefim Fištejn... Už samotný výčet těchto jmen by mohl stačit, abychom si o úrovni Svobodného fóra učinili odpovídající obrázek a ztratili o něm jakékoliv iluze – stará parta z Mladé fronty si tu domluvila dostaveníčko, dala hlavy dohromady a zkouší pod novou firmou provozovat „objektivní“ novinařinu v naději, že lidé už třeba zapomněli, co tyto podivné existence psávaly dřív.
Jak se zdá, hlavní náplní práce těchto lidí je kydání špíny na ty, kdo zůstali v Mladé frontě i za Babiše, nezachovali se „profesionálně“ a zdiskreditovali tak nejen sebe, ale i nezávislou žurnalistiku jako takovou. Jistě – o beznadějně zbulvarizovaném Babišově deníku si myslím svoje, nebylo to ale náhodou tak, že tento proces zahájil jistý Pavel Šafr, když v něm svého čau šéfoval a poslušně plnil zadání svých německých chlebodárců? Proč už tenkrát nebyl zásadový jako je dnes a neodmítl v předvečer referenda o vstupu České republiky do Evropské unie umístit na první stránku obří nápis ANO? Soudím, že Šafr je ten poslední, kdo může dnes Pleslovi vyčítat kolaborantsví s Babišem...
Apropó Babiš. Snad by se dalo ocenit, že Svobodné fórum si slovenského oligarchu bere tak často na mušku a odhaluje jeho křivárny, kdyby to celé nebylo tak neprofesionální, okaté a prvoplánové. Navíc – zveřejňování rádoby výbušných kauz, převzatých od kdoví koho, se stává kontraproduktivním v okamžiku, kdy se tyto ukáží být klasickým hoaxem. Mám dokonce podezření, zda to celé není jen další Šafrova habaďůra na čtenáře – ten antibabišovský primitivismus je tak do očí bijící, že bych se vůbec nedivil, kdyby se posléze ukázalo, že Šafr je ve skutečnosti Babišovým koněm a celé slavné Svobodné fórum oligarchovým lišáckým projektem na oklamání veřejnosti!
Averze, ba nenávist vůči prezidentu Miloši Zemanovi je dalším z nezpochybnitelných atributů Šafrovy komandy a právě tady čouhá Svobodnému fóru sláma z pražskokavárenských bot asi nejvíce. Oslavné ódy na údajnou moudrost, vyzrálost, kultivovanost a osobnostní charisma Jiřího Drahoše jsou na denním pořádku, protěžování tohoto „proevropsky vyprofilovaného“ protikandidáta nenáviděného Zemana hraničící s adorací má však spíše opačný efekt. Proevropské a prouprchlické postoje se dnes už nenosí, lidé mají dost planých řečí pseudointelektuálů a „morálních autorit“ tváří tvář nepopiratelným faktům o „ubohých“ migrantech a „prozíravé politice“ EU.
Asi nejotřesnějšími příklady žurnalistické pokleslosti Svobodného fóra jsou případy, kdy je pro dosažení určitého mediálního efektu využito osobního něštěstí konkrétních lidí. Tady bych zmínil především fakt, že v kauze unesených dětí paní Evy Michalákové se redaktoři SF plně postavili na stranu smutně proslulého norského Barnevernetu, i když i jim muselo být známo, že tato instituce se na únosy dětí z rodin a jejich předávání „pěstounům“ zaměřuje dlouhodobě a že podobným traumatem jako paní Eva si v Norsku procházejí desítky a možná stovky dalších rodičů.
Poměrně často jsme u „svobodofóráků“ svědky jakési iracionální zbrklosti, kdy se včerejší euforická oslava nějakého jedince náhle změní na dnešní zatracení dotyčné osoby. Svého času byl např. miláčkem Svobodného fóra ředitel České televize, protože „se nebál Babiše“ a v jakémsi pořadu se otevřeně mluvilo o miliardářových podivných praktikách při ovládnutí konkurenčních firem. Pak ale Dvořák odmítl vysílat před volbami film Selský rozum a rázem se z něj stal zrádce a Babišův poskok. Stejnou ambivalentnost ostatně vykazuje i vztah k již zmíněnému Drahošovi – stačila jediná jeho pozitivní věta na adresu Babiše, aby Šafrovi bylo rázem všechno jasné a napsal článek s dramatickým názvem „Vstoupil už Drahoš do služeb Andreje Babiše? Bohužel to tak vypadá.“
Když k tomu všemu přidáme s hysterií hraničící rusofobii, kdy redakční tým SF hledá a podle všeho i nalézá Putinovy agenty takřka ve všech českých médiích, pak slova o tom, že „internetový deník FORUM 24 vznikl díky snaze skupiny demokraticky smýšlejících novinářů bránit prostor pro svobodné šíření informací v době, v níž významná česká média patří ministrovi financí Andreji Babišovi...“, znějí nejen nedůvěryhodně, ale troufám si říct i pokrytecky. Ale – jak už jsem zmínil – třeba je všechno jinak a Šafr se dokáže tak skvěle maskovat, že ani on sám už neví, čí je. Jak bychom to pak měli vědět my?
2024 ©