Ať se neopakuje to, co před čtyřmi lety!
Patřím k těm, kdo považují za nejdůležitější témata podzimních parlamentních voleb obranu země před muslimskou invazí a (což s tím úzce souvisí) vypsání referenda o našem vystoupení z Evropské unie. A protože vidím jen jednu stranu, která právě toto dlouhodobě prosazuje a ve svém programu má na prvním místě, budu volit SPD Tomia Okamury.
Představme si člověka, který si na cirkulárce uřízne ruku a místo toho, aby se pokusil zastavit krvácení a přivolat pomoc, bude hloubat nad tím, co si uvaří k obědu a zda půjde večer na pivo. Přesně tak se chovají politici většiny stran. Vezměme si např. takového Babiše – ten přemýšlí o tom, jak bude naše země vypadat v roce 2035 a vůbec mu nedochází, že (v případě pokračující migrační vlny) v té době už tady žádná Česká republika nebude. Polehčující okolností je v jeho případě aspoň to, že svým fantasmagorickým vizím říká snění a dosvědčuje tak tím, že jim sám příliš nevěří. A ostatní se chovají podobně – co nám budou platné dálnice, nové byty či prosperující firmy, když je odevzdáme novým pánům a sami zde budeme žít jako podřadní „nevěřící“?
Nevěnování náležité pozornosti muslimské hrozbě a její bagatelizování poukazem na to, že u nás žádní migranti nejsou, je u běžných občanů projevem naivity a krátkozrakosti, u politiků však něčím mnohem horším. Zaprodání našich národních zájmů za třicet stříbrných z Bruselu a dokonce aktivní spoluúčast na odbourávání posledních obranných mechanismů, které nám tváří v tvář hordám mladých a fyzicky zdatných černochů ještě zůstaly, se asi sotva může označit jiným termínem než vlastizrada. Každodenní převážení Afričanů přes Středozemní moře logicky vyústí v to, že se tito lidé nakonec rozprchnou po Evropě a nebudou brát žádný ohled na státní hranice či kvóty. Pokud si najdeme objektivnější zdroj informací, než jakým je Česká televize, můžeme dnes a denně sledovat, jak to vypadá v Paříži, Berlíně, Londýně, Malmö, Calais... Za stávající situace je jen otázkou času, kdy i v Praze a dalších českých městech uvidíme tytéž obrázky.
Naštěstí se zdá, že si naši občané toto nebezpečí přece jen začínají uvědomovat, o čemž svědčí především vzrůstající volební preference SPD. Všelijaké rádobyagentury, pracující evidentně na čísi politickou objednávku, sice stále mlží a žonglují s čísly, ovšem fakt, že Okamurovi by dnes, tj. tři měsíce před volbami, dalo hlas již 15 % lidí, se nedá popřít. Pochopili to i všelijací zákulisní šíbři, kteří v poslední době vyvíjejí horečnatou aktivitu s cílem zdiskreditovat předsedu SPD a co možná nejvíce mu před volbami uškodit – s hoaxy a nejrůznějšími „zaručenými zprávami“ např. o Okamurově majetku se v minulých dnech doslova roztrhl pytel. I to je pochopitelně známkou nervozity, kterou establishment před nadcházejícími volbami maskuje stále obtížněji.
Důležité bude podle mě to, jací lidé se objeví na kandidátkách SPD. Je totiž jisté, že tito noví poslanci (o tom, že se SPD dostane do parlamentu, vůbec nepochybuji) se stanou objektem dosud nevídaného korupčního zájmu a mělo by se tudíž jednat o osoby, u nichž je jistota, že tomuto tlaku nepodlehnou. Pokud bych mohl Tomio Okamurovi radit, pak bych se na jeho místě rozhlédl např. po některých facebookových skupinách (Stop ilegální migraci, Naštvané matky, Mladí proti islámu...), v nichž jsem zaregistroval celou řadu inteligentních a schopných, hlavně však důvěryhodných lidí. Bylo by katastrofou dát na kandidátní listiny šmejdy, co při první příležitosti podrazí své voliče...
Takže – Tomio, držím ti palce!
2024 ©