Centrum pro studium politického islámu ČR vede osvětovou kampaň na základě racionálního zkoumání koránu, síry a hadísů
Otázka, zda je islám náboženství či nikoli, resp. zda je primárně totalitní ideologií, se v poslední době objevuje stále častěji. Příčinou je příchod migrantů z muslimských zemí, kteří ve statisících zaplavili západní Evropu a dramaticky tam zhoršili již tak vyhrocenou bezpečnostní situaci. Veškeré snahy o začlenění muslimských přistěhovalců do evropského prostředí přitom dlouhodobě selhávají a dá se říct, že vedly a vedou k přesnému opaku – všude tam (Paříž, Marseille, Berlín, Londýn, Brusel...), kde se etabluje muslimská komunita, dochází k vytváření no-go zón, k násilí na místním obyvatelstvu a mnohdy i teroristickým útokům.A zatímco se politikové zdráhají přiznat neúspěch svých multikulturních snah a nadále pokračují v pokusech o integraci, stále většímu počtu lidí v Evropě se otevírají oči a začínají si klást zásadní otázku, která byla zmíněna v úvodu. Co je to vlastně islám, proč se jeho přívrženci chovají tak, jak se chovají, kdo nebo co stojí za jejich tak masivní expanzí do Evropy a je vůbec reálně možné muslimy „převychovat“ k respektování demokratických principů?
Osobní zkušenosti s muslimy zkrátka logicky vedou k teoretickým úvahám o podstatě islámu, které jediné mohou na zmíněné otázky nalézt relevantní odpověď. Dosud tomu je ovšem v naprosté většině případů tak, že v mediálním prostoru je udělováno slovo jen jedné straně, resp. lidem, kteří prezentují islám jakožto náboženství, mnohdy dokonce s přívlastky „mírumilovné“ a „tolerantní“ a všechny zločiny, páchané jeho vyznavači, svádějí na tzv. islamismus, který s tím „pravým“ islámem údajně nemá nic společného. V diskuzích se pak zásadně vyhýbají argumentační rovině sporu, který se vždy snaží zavést do emociálních střetů, kde pak své názorové oponenty diskvalifikují pomocí pejorativních nálepek typu „xenofobové“, „rasisté“, „extrémisté“, v poslední době též „okamurovci“ apod. Bohužel, tato taktika jim často vychází, částečně i proto, že jejich protivníci se právě k takovéto formě „diskuze“ mnohdy nechávají strhnout.
Naštěstí se u nás vyprofilovalo několik osvětových platforem, které k problematice islámu přistupují věcně, racionálně a přísně vědecky. Ukazuje se, že právě takováto metoda, vycházející ze studia jeho fundamentálních textů, dokáže islám spolehlivě identifikovat a odhalit jeho podstatu. Za patrně nejvýznamnější z těchto iniciativ považuji Centrum pro studium politického islámu ČR a jmenovitě jeho ředitele Milana Podlipného, který mimořádným způsobem přispívá k pravdivému pohledu na islám mezi našimi občany.
Asi není nijak překvapivé, že závěry, k nimž CSPI dospělo, jsou pro islám zdrcující. Toto „náboženství“ je ve skutečnosti politicko-ideologickou doktrínou, ze své podstaty neslučitelnou s demokracií a lidskými právy. Mezi islámem a islamismem neexistuje kvalitativní rozdíl, jsou to dvě strany téže mince, lišící se jen v názoru na způsob boje s „nevěřícími“. Násilí je imanentní součástí islámu.
Toto jsou základní premisy, k nimž vědecké zkoumání koránu, síry a hadísů dochází, zájemce o hlubší studium této problematiky odkazuji na webové stránky centra https://www.cspii.org/cz.