TEREZA HYŤHOVÁ – inteligentní krasavice kandiduje za SPD v Ústeckém kraji
Předvolební klání vstupuje do finiše a strany prý teď bojují o tzv. nerozhodnuté voliče. Nevím, kdo tento podivný termín vymyslel a dost pochybuji o tom, zda nějaký „nerozhodnutý“ vůbec existuje. Já aspoň o žádném takovém nevím a mám-li být upřímný, pak mi celá ta taškařice připomíná spory o existenci yettiho – všichni ho sice buď viděli, nebo znají někoho, kdo slyšel kohosi říkat, že kdyby to nebyla pravda, tak by se o tom nevedlo tolik diskusí, takže něco na tom yettim určitě bude... A tak pouze já hlupák se řídím vlastním rozumem a nevěřím ani na sněžného muže, ani na nerozhodnutého voliče.
Všichni jsou samozřejmě dávno rozhodnutí a všechny ty zoufalé pokusy politických lídrů na poslední chvíli přetáhnout na svou stranu údajné miliony „nerozhodnutých“ jsou jednak směšné, hlavně však kontraproduktivní. Opravdu si třeba takový Babiš myslí, že když ke svým tisíckrát omletým kecům přidá ještě tisící první blábol, tak mu to nějak pomůže? Kdepak, Andreji, jsi vedle jak ta jedle a stupidní dopisy, které teď posíláš do schránek po celé zemi, ti akorát uberou voliče. Zaorálek zase přišel s nápadem oslovit tzv. OSVČ, tedy lidi, kterým jeho strana po léta programově házela klacky pod nohy – klasický příklad deliria tremens. „Nechci prožít život v zácpách“ (nebo tak nějak) – tenhle lidovecký blábol visí u nás na dědině zřejmě proto, aby bezpečně odradil všechny potenciální voliče této „křesťanské“ strany. A mohl bych samozřejmě pokračovat.
Na jednom se však všichni tito bojovníci o nerozhodnuté voliče bez problémů sjednotí. Strach, ba panika z možného úspěchu Tomio Okamury jim velí shluknout se do jednoho chumlu a předhánět se v tom, kdo na předsedu SPD nakydá více špíny. Což je opět žalostně neúčinné, neboť znám řadu lidí, kterým právě nenávist předáků „tradičních“ stran otevřela oči a budou volit Okamuru, protože logicky vydedukovali, že pokud je někdo takovým obrovským trnem v oku Babišovi, Bělobrádkovi či Sobotkovi, pak to musí být člověk mimořádných kvalit.
Je tedy úplně jedno, kdo bude mít „právo posledního slova“ na Nově, popř. v sešlosti Václava Moravce. Všichni se tam hrnou jako o závod v domnění, že na poslední chvíli ještě něco zachrání či přesvědčí ony imaginární „nerozhodnuté“. To, že ve skutečnosti akorát všechno pokazí, jim evidentně nedochází a dobře jim tak.
My, voliči Tomia Okamury, velice dobře víme, o co v těchto volbách jde. Ať se ti ostatní hádají o dálnice, školné, důchody a poplatky u doktora – to jsou všechno prkotiny ve srovnání s muslimskou invazí a destrukční činností tzv. neziskovek, v nichž nikým nevolená individua určují politické směřování země, potlačují svobodu slova a otevírají hranice „běžencům“. Na těchto otázkách se bude v nadcházejících volbách lámat chleba a ví to všichni, i ti „nerozhodnutí“, kteří se ve skutečnosti rozhodli už dávno volit SPD...
2024 ©