KOUZLO NECHTĚNÉHO v dnešním DNESu

V Mf DNES je dnes uveřejněn rozhovor jisté Martiny Vyroubalové s Ibrahimem Nahhasem, takto Syřanem, který u nás studoval a poté tu již, vzhledem k situaci ve své rodné zemi, zůstal natrvalo. Článek je z těch, které prezentují ve sdělovacích prostředcích dnešní doby módní trend, kdy se na příkladu tzv. dobře se integrovavších muslimů dokazuje lichost všech obav z příchodu tzv. uprchlíků. Zároveň je ovšem napsán tak polopatisticky a prvoplánově, že se slečně či paní Vyroubalové nezamýšleně podařilo dosáhnout pravého opaku. Kouzlo nechtěného, které z onoho článku vyplouvá na povrch, ukazuje i průměrně chápavému čtenáři pravý stav věcí. Alespoň na ty nejvíce do očí bijící rozpory se pokusím poukázat.
Často se mluví o tom, že muslimští přistěhovalci budou pro naši zemi znamenat velký ekonomický přínos. Prostě budou všichni poctivě pracovat a přinášet tak naší společnosti užitek. Je to lákavá a optimistická vize, má ale jednu slabinu - je totiž typicky sluníčkovská a tudíž prakticky nerealizovatelná. Tady bych chtěl trochu odbočit a na konkrétním příkladu ukázat, že s pracovní morálkou muslimů to patrně nebude nijak slavné. Jeden známý mně před lety po návratu z pracovního pobytu v Sýrii vyprávěl o tom, jak složité je tamní dělníky přimět k práci. Zaučoval jakéhosi mladíka na soustruhu. Ten se tvářil, jak jej to zajímá, ukláněl se a na dotazy, zda všechno chápe, neustále odpovídal „Ano, sáhibe, ano sáhibe“! Při první vhodné příležitosti však vždycky utekl, nechal soustruh soustruhem a pak začalo celé divadlo od začátku. Známý mně říkal, že Arabové jsou povětšinou (snad od přírody) líní a chtít po nich např. u nás běžnou osmihodinovou denní práci je úkol takřka nadlidský.
Když se vrátím ke zmíněnému rozhovoru v MfD, pak tato má slova nepřímo potvrzuje i zpovídaný Ibrahim Nahhas: „Odcházím z domu o půl šesté ráno a soused už se vrací z nákupu, kdy proboha vstával? Skutečně lezete z postelí hodně brzy a den využijete naplno. U nás obchody otevírají v jedenáct a v podobnou dobu taky většina lidí vstává,“ srovnává. Jak se zdá, využívat den naplno je pro Ibrahima projevem poněkud negativního přístupu k životu.
Jací jsou Syřané pracanti, dozvídáme se i zde: „Lidé si tady (v ČR) váží práce, respektují pracovní dobu. Syřany nízké platy moc nemotivují k loajalitě k firmě či organizaci. Je jim jedno, jestli přijdou pozdě nebo usnou za stolem.“ Co k tomu dodat?
Na jiném místě můžeme pro změnu číst: V případě návratu do vlasti by podle svých slov zřejmě riskoval zatčení kvůli protivládním názorům. Anebo by skončil v armádě. Zajímavé - „skončit v armádě“ a bojovat proti „šílencům z IS“ (jak je sám charakterizuje) je pro Ibrahima natolik děsivá představa, že se raději z dálky dívá, jak proti IS bojují Rusové či kurdská děvčata...
S hygienickými návyky je to u Syřanů rovněž dost problematické: Zpočátku si těžko zvykal na splachování toaletního papíru do mísy a podivoval se „českému stylu“ sprchování. „Často se sprchujete těsně předtím, než odcházíte z domu, což pro mě bylo dost divné. Proč bych si dával sprchu, když je venku taková zima?“ vypráví a potutelně se u toho usmívá.
Nevím jak ostatní čtenáře MfD, ale mě tento článek nějakým optimismem či radostí z příchodu nových pracovních sil se Středního Východu nenaplnil. A mám-li být upřímný, tak zapůsobil přesně opačně, takže má xenofobní nedůvěra vůči politice otevřených hranic pro „běžence“ spíše zesílila. Nepochybuji o tom, že Ibrahim Nahhas se u nás celkem dobře integroval. Nejsem si však jistý, zda v jeho případě to není tak, že výjimka potvrzuje pravidlo...