DĚTI A ŠACHY

Napsal Jan Hofírek (») 9. 8. 2015 v kategorii ŠACHY, přečteno: 368×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a online

V dnešní době internetu, počítačových her, televizorů s desítkami programů a mobilních telefonů se stovkami funkcí jsou naše děti vystaveny značnému nebezpečí stát se na těchto technických vymoženostech závislými. My rodiče to samozřejmě víme nebo alespoň tušíme, přesto však mnozí z nás k tomuto nebezpečí, ohrožujícímu zdravý rozumově-citový vývoj dětí, přistupujeme s jakýmsi mně nepochopitelným fatalismem.
Naříkáme, že naše děti sedí stále u počítače, že málo čtou nebo nečtou vůbec, jsme nešťastní z toho, že nemají žádné ušlechtilé záliby a postupně se stávají otroky počítačových her a jiných blbin - ovšem nic proti tomu neděláme. Spíše naopak! Neustále si hledáme výmluvy, proč to tak je a proč to tak vlastně být musí - to jsou ty naše nářky typu "taková je dnes už doba", "s tím se nedá nic dělat", "u počítačů dnes sedí všichni" atd. Samozřejmě - naprostá většina z nás by s tím ráda "něco udělala", ovšem "nemáme čas".
Nechci se svými následujícími řádky nad nikoho z Vás, milí rodičové, povyšovat nebo se nějak vychloubat, spíše má slova berte jako určité doporučení nebo osobní zkušenost člověka, řešícího tytéž výchovné starosti jako každý jiný.
Asi ve svých deseti letech (uf, jak je to už dávno!) jsem se díky jednomu kamarádovi naučil hrát šachy. Velmi mne tato hra zaujala a prakticky nepřetržitě provázela životem. Když jsem se stal otcem a můj syn asi v pěti letech viděl, jak po černobílé desce posunuji jakési panáčky, projevil zájem se to také naučit. A tak jsem mu začal vysvětlovat, že je to taková moc zajímavá hra, u které jde o to, aby jeden ze soupeřů dostal protivníkova krále do pasti, ze které už nemůže uniknout. Následovala instruktáž o nejjednodušších matových postupech, tedy dvěma věžemi nebo dámou, o tom, jak správně hru zahajovat, o síle jednotlivých figur, o šachové strategii a taktice...
Nyní pár let přeskočím a řeknu tolik, že se svým dnes desetiletým synem už šachy nehrávám - je pro mne již příliš silným soupeřem. A tak se raději věnuji roli trenérské a doprovodné - jezdíváme totiž poměrně často na různé šachové turnaje. Když jsme někdy na jaře r. 2008 absolvovali první takový turnaj, zdaleka jsem netušil, že je to začátek dlouhé a krásné cesty, při níž navštívíme tolik našich i zahraničních měst a poznáme takové množství skvělých a pro šachy zapálených lidí a jejich neméně skvělých dětí. A co bylo nejzajímavější - ty děti byly jaksi jiné než obvykle bývají jejich vrstevníci. Ta "jinakost" spočívala v tom, že byly klidnější, soustředěnější, hodnější a "vychovanější". Ano, šachová hra má (mimo své jiné klady) i tu "moc", že u dítěte rozvíjí mnohé pozitivní osobnostní rysy, ať už jde o cílevědomost, pracovitost, pečlivost, schopnost orientace v nečekaných situacích, úctu k soupeři...
Můj syn u počítače nesedává. Nebaví ho to. Dobrodružství, která zažívá při šachových partiích jsou pro něj mnohem zábavnější než sebeúžasnější počítačová "superhra".
Třeba se některý z Vás, milí "kolegové" rodiče, nechá tímto mým vyprávěním inspirovat, vezme svou dceru či syna a zaklepe na dveře nějakého šachového klubu...

 

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel jedenáct a tři