Sir Arthur Conan Doyle, to není jen Sherlock Holmes – duchovní otec slavného detektiva uměl psát i „neholmesovské“ povídky!
Skutečnost, o které se chci v úvodu této recenze ve stručnosti zmínit, je sice (jak předpokládám) všeobecně známá, ale co kdyby, že... Takže – jméno Sir Arthur Conan Doyle má snad každý spojeno s Sherlockem Holmesem a jeho brilantní logikou při vyšetřování kriminálních případů, jimž dramatičností a jedinečnou atmosférou hrůzného tajemna dominuje Pes baskervillský. Patřím k nadšeným obdivovatelům slavného detektiva a doma v knihovně mám tudíž nejen veškerou „doyleovskou“ klasiku, ale i řadu knih z tzv. alternativní holmesovské literatury. Ano – smrtí svého autora Sherlock Holmes „nezemřel“, dodnes jsme svědky pokusů (u více, tu méně úspěšných) nalézt v pozůstalosti Dr. Watsona dosud nezveřejněné případy a seznámit s nimi veřejnost!
A teď se tedy dostávám k tomu, o čem jsem psal na začátku. Jde o to, že literární ambice A. C. D. se ubíraly úplně jiným směrem než byl ten, který jej posléze tak proslavil. Záležitost s Sherlockem Holmesem bral toliko jako rozptýlení od vážné spisovatelské práce a nepřikládal jí valný význam – ovšem osud rozhodl jinak! Pouto, které spojuje tvůrce s literární postavou je v případě Sira Arthura Conana Doyla tak silné, že mnozí čtenáři nemají o jeho „neholmesovských“ knihách sebemenší tušení...
Povídkové soubory Tajemství a záhady a Dobrodružství na moři i na souši nám britského autora představují právě z této „odvrácené strany“ jeho tvorby. Přiznám se, že jsem měl trochu obavy, zda mi v nich Sherlock Holmes, Dr. Watson, paní Hudsonová, inspektor Lestrade a další „staří známí“ (na něž jsem si u A. C. D. zvykl) nebudou chybět, ovšem poté, co jsem si na webu nakladatelství Leda přečetl z obou knih krátké ukázky, veškeré pochyby zmizely a já si napsal o recenzní výtisky. Přesvědčil jsem se totiž, že i bez zmíněných postav to bude skvělá zábava!
Společným jmenovatelem většiny povídek jsou různé nadpřirozené fenomény, především spiritismus. Jak z vědeckého, tak i náboženského hlediska se pochopitelně jedná o pověru, ovšem A. C. D. jím byl velmi silně přitahován, patrně proto, že (jak vysvítá z jeho životopisu) v něm hledal útěchu po smrti milovaného syna. V každém případě je tomu však tak, že byť tématem hodně „přitažené za vlasy“, po čistě literární stránce se povídky vyznačují obrovskou vypravěčskou erudicí, skvělým navozováním mysteriózní atmosféry a psychologicky mistrným popisem anglické společnosti viktoriánské doby.
Určitě je třeba ocenit i vynikající překladatelský výkon Věry Kláskové, která ke knihám rovněž napsala předmluvu, v níž mimo jiné zmínila některé lingvistické nuance Doyleovy literární tvorby, na něž je třeba při převodu jeho děl brát ohled.
Skončím tak trochu „meteorologicky“ – je konec listopadu, venku bývá pošmourno a brzy se stmívá. Čas jako stvořený pro posezení u knih plných tajemství, záhad a dobrodružství... Dvě takové mohu doporučit – Tajemství a záhady a Dobrodružství na moři i na souši. Obě napsal slavný Sir Arthur Conan Doyle, jehož jméno je možná tou vůbec nejlepší reklamou!
2024 ©