Starý muž, žijící takřka v naprosté osamělosti na nevelkém, zapomenutém ostrůvku v severním Švédsku, daleko od civilizace a jejích moderních výdobytků, jen s hluchým psem, starou kočkou a ptáky, kteří občas zavítají k jeho domku při hledání potravy. Je zima a záliv, oddělující ostrov od pevniny, je v tuto roční dobu zamrzlý, což ovšem starci nijak nebrání v dodržování každodenního rituálu, spočívajícího v ranní mořské koupeli – jen si teď nejdřív musí vysekat díru v ledu. Jinak toho o tomto podivínském ostrovním obyvateli příliš nevíme, snad jen to, že jeho útěk do dobrovolného vyhnanství byl zapříčiněn nějakou tragickou událostí během jeho kariéry chirurga. Co se tenkrát před lety konkrétně stalo, že se životní dráha Fredrika Welina, slibující zajištěnou a pohodlnou existenci, tak náhle a radikálně změnila a nabrala směr, na jehož konci je toto v osamělosti prožívané čekání na smrt? Příběh plyne pomalu a rozvážně, nic nenasvědčuje tomu, že by snad tato podivná idyla měla být něčím narušena či dokonce obrácena vzhůru nohama.
Ve starcově mysli však dřímá ještě jedna vzpomínka, zasutá pod nánosem času a také pod neochotou vracet se k ní, neboť by to znamenalo přiznat se k podlému a nečestnému skutku vůči dávné lásce, resp. pitvat se v pocitech, jimž dodnes sám nerozumí a hledat odpovědi na otázky, které možná žádné uspokojivé vysvětlení ani nemají. To vše se radikálně mění, když jednoho dne na zamrzlé zátoce před svým ostrovem spatří neznámou postavu, o níž je však vzápětí mimo jakoukoliv pochybnost přesvědčen, že to nemůže být nikdo jiný než ona...
Celá recenze:
https://www.knihcentrum.cz/uchvatna-sonda-do-nejtajemnejsich-zahybu-lidske-duse
2024 ©