ŽIVOT BEZ BEDÝNKY

Tedy (přesněji řečeno) bez televizoru. Je to zajímavý život - svérázný, „protiproudový“ a - troufám si říci - i dobrodružný. Nevěřili byste, co všechno si člověk na svoji adresu vyslechne jen proto, že se „nekouká na bednu“. Zároveň však (když už si sám o sobě pomalu začíná myslet, že je exot a mimoň) postupně zjišťuje, že v tom nejede sám, že (ačkoli jich není mnoho), přesto tu a tam existují podobní exoti, kteří netráví večery hltáním Ordinace na červené louce. A že to v žádném případě nejsou lidé blbí a nevzdělaní, ale právě naopak - optimističtí, přátelští a ... svérázní.
Takže - já nevím, co „dnes dávají“ a co „právě běží“. Na druhou stranu se ovšem občas - když jsem se synem někde na šachovém turnaji a mám chvíli čas - zajdu posadit do hotelové restaurace a... třeba běží hokej. Já si pamatuji ještě krásná bílá kluziště - teď však vidím ledovou plochu pomalovanou takovou spoustou reklam, že ani není vidět puk. Hráči vypadají jako kašpárci - také samá reklama. Kdeže jsou časy Luďka Brábníka a podobných pánů komentátorů - dnes na vás křičí jacísi baviči, kteří vás zřejmě pokládají za úplné voly, protože i tu nejbanálnější herní situaci několikrát opakují a sáhodlouze rozebírají, přičemž vzápětí do toho začne kafrat tzv. „odborník ve studiu“, který to přežvýká ještě jednou. No - a o přestávce pak tzv. expert ještě totéž vysvětluje tak, že kreslí fixkou na monitoru a „rozebírá“ to, co každý viděl... Mezitím dole běží jakési titulky, třeba že umřel dalajláma nebo že Gorbačov řekl, že... ne, už je to pryč, tak rychle já číst nedovedu. A už jsou tu reklamy - „vem si tu pravou svěžest“, „Matóni uz néni“... Konečně začíná druhá třetina, hráči nastupují na led a... tam na ně číhá jakýsi exot s mikrofonem: „Tak tady máme kapitána hostů Antonína Sekyráře - tak Tondo, 1 : 2, takže zatím spokojenost?“ „Nó, určitě, přijeli jsme vyhrát a zatím se to teda daří, nó...“ „A co bylo v kabině, co trenér?“ „Nó, tak trenér nám řekl, že ještě musíme zabrat, jít jim víc do těla a hlavně se snažit proměňovat šance, nó... prostě dál makat...“ 
Hra pokračuje. Nevidím sice puk, vidím však zato spoustu reklam. Sekyrář střílí od modré čáry a komentátor mně vysvětlí, že Sekyrář pálil od modré čáry a odborník ve studiu upřesní, že od modré čáry „to zkusil“ kapitán hostí Sekyrář... 
Odcházím s pocitem, že televizi ke svému životu jaksi nepotřebuji. I když - kdo ví... Prý občas dávají i něco kvalitního - hodně se třeba mluví o nějakém kotli, kde jakási Jíchová smaží politiky, asi horor nebo co... Jo - a taky ta Ambulance v růžovém sadu asi není špatná, bavili se o tom včera v šalině nějací důchodci a prý tam hrají hezké kočky...